Nebuď kuře!
Pán středního věku se prochází po lese. Dělává to tak vždycky. Pravidelně každý víkend. Vyrazí už brzy z rána, aby nepropásl průzračné kapky rosy na mechu a tu zvláštní vůni mlhy. Nechodí tam s žádným cílem. Prostě se chce jen projít a občas zvedne ze země něco, co tam nepatří, aby to mohl vyhodit do odpadkového pytle, který s sebou vždy nosí.
Jednou se takhle shýbal pro plechovku, když mu u nohy zapískalo malé ptáče. Vzal ho do rukou a zjistil, že má polámané křídlo. Bylo mu ptáčka líto, tak ho vzal k sobě domů. Staral se o něj, a když se ptáče zotavilo, dal ho do kurníku ke kuřatům.
Ptáček v kurníku rostl s ostatními kuřaty. Pán se o něj hezky staral. Sypal mu pravidelně zrní a přistřihával mu křídla. Občas ho dokonce i pohladil. Pták vyrůstal v domnění, že je taky kuře, ale cítil, že je ještě něco víc, než jen to, co mu nabízí kurník a ten pán, co mu sype zrní. Cítil, že někde za tou klíckou, ve které žije, je něco víc. A čím častěji o tom přemýšlel, tím víc toužil vědět, co tam venku je. Kurník mu začal být malý a k pánovi, co mu přistřihával křídla, začal být čím dál tím víc nedůvěřivý.
Jednou když hospodář odešel z pravidelného krmení slepic, zapomněl za sebou zavřít vrátka. Ptákovi se naskytla výborná příležitost. Ani neváhal a vyběhl ven z klece. Věděl, že kuřata neumí létat, ale přesto to zkusil. A šlo to! Doletěl až na kopec, kde měl výhled na celou krajinu. Jak úžasný a velký se mu teď zdál být svět! A co měl všechno ještě před sebou! Obrovskou spoustu kopců, které chtěl ještě překonat. Vůbec na nic nečekal a letěl dál, na další kopec, co byl před ním. Chtěl vidět víc a věděl, že z toho většího kopce víc uvidí.
Když tam doletěl, potkal ptáka, který vypadal úplně stejně jako on. Byl přešťastný. A zvolal: "Jsem tak rád, že další kuře umí létat!" a ten další pták mu odpověděl : "Co děláš?! Vždyť my jsme orli!"
Zamysli se nad svým životem. Jestli taky nežiješ náhodou v nějaké malé klícce v domnění, že jsi kuře. Jestli se náhodou jen nespokojuješ s tím, co ti život "hodí pod zobák". Občas si jen tak někdo přijde, pohladí tě a zase odejde. Zamysli se, jestli taky náhodou nemáš přistřihlá křídla. I ty určitě vnímáš, že je někde něco mnohem víc, než to, co žiješ. Jde jen o to, vylézt z kurníku do světa, o kterém nic nevíš. Mít odvahu vykročit z jistoty denní dávky zrní. A touha po něčem víc udělá ten krok za tebe. Buď můžeš žít v prostoru, který tě limituje. Tvé pohyby i tvé myšlení a rozhledy, nebo můžeš vykročit do toho Velkého světa, kde jsi orlem-pánem. Pánem svého života. Tam už nenecháváš nikoho, aby řídil tvůj život. Ty jsi pán! My se rozhodujeme o tom, jak bude náš život vypadat. Když dáme Bohu šanci v našem životě, otevřou se nám oči, uvidíme nové věci a širší obzory jako ten orel v povídce. Nemusíš žít v kleci! Bůh má pro tebe něco mnohem většího!! To nejlepší, co můžeš udělat se svým životem, je dát ho Bohu. Nikdo pro tebe nemá lepší plán, nikdo tě nemiluje víc a nikdo po tobě netouží víc, než On! Dej Mu šanci a už nikdy nebudeš chtít žít nic jiného, než život naplněný láskou a vítězstvím, který ti může dát jen On! Ať už v Boha věříš, nebo ne, pravdou zůstává, že existuje. A ty se o Něj okrádáš, pokud pochybuješ. Stačí se rozhodnout a všechno může být jinak! Rozhodnout se pro Boha a Jeho plán pro tvůj život.
Wendy